Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení firmware systému. Firmware je nejnižší úroveň softwaru, který je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux
OpenBoot poskytuje základní funkce potřebné k zavedení počítačů SPARC. Funkčně je to podobné BIOSu na architektuře x86, ale mnohem hezčí. Sun boot PROM mají zabudovaný interpret, který umožňuje provádět s počítačem zajímavé věci, jako třeba diagnostiku, psaní jednoduchých skriptů, atd.
K získání zaváděcího promptu musíte stisknout a držet klávesu Stop (na starších klávesnicích typu 4 použijte klávesu L1, nebo u PC klávesnice připojené adaptérem stiskněte Break) a současně stisknout klávesu A. Boot PROM vám ukáže prompt ok nebo >. Obecně je lepší mít novější prompt ok, takže pokud dostanete starý prompt, pro přepnutí do novějšího stiskněte klávesu n.
Používáte-li sériovou konzoli, pošlete počítači přerušení. V Minicomu použijte Ctrl-A F, v programu cu stiskněte Enter a poté napište %~break. Používáte-li jiný program pro emulaci terminálu, podívejte se do jeho dokumentace.
OpenBoot můžete použít k zavedení z různých zařízení, nebo ke změně standardního zaváděcího zařízení. Nyní byste se však měli seznámit s tím, jak OpenBoot pojmenovává zařízení, protože je to odlišné od způsobu, jakým zařízení pojmenovává Linux (viz B.4 – „Jak Linux pojmenovává pevné disky“). Také příkazy se mohou lišit v závislosti na použité verzi OpenBootu. Bližší informace o OpenBootu se můžete dočíst v Sun OpenBoot Reference.
V novějších verzích OpenBootu můžete používat jména zařízení jako „floppy“, „cdrom“, „net“, „disk“ nebo „disk2“. Jejich význam je zřejmý („net“ se používá pro zavedení ze sítě). Dále může jméno zařízení specifikovat konkrétní oblast na disku, jako třeba „disk2:a“, což zavede systém z první oblasti druhého disku. Kompletní OpenBoot jméno zařízení má tvar
driver-name@ unit-address: device-arguments |
. Ve starších revizích OpenBootu se pojmenování zařízení mírně liší: disketová mechanika se nazývá „/fd“, a SCSI disky se označují ve tvaru „sd(controller, disk-target-id, disk-lun)“. Novější revize OpenBootu mají příkaz show-devs, kterým zobrazíte všechna aktuálně nakonfigurovaná zařízení. Kompletní informace o všech revizích najdete v Sun OpenBoot Reference.
Systém z daného zařízení zavedetete příkazem boot zarizeni. Pokud z tohoto zařízení chcete zavádět systém automaticky, můžete nastavit příslušnou proměnnou příkazem setenv. V OpenBootu 1.x použijte příkaz setenv boot-from zarizeni, nebo v novějších revizích setenv boot-device zarizeni. Proměnná se dá změnit i přímo z operačního systému (v Solarisu příkazem eeprom, v Linuxu změnou souborů v adresáři /proc/openprom/options/). Například pod Linuxem:
# echo disk1:1 > /proc/openprom/options/boot-device |
a pod Solarisem:
eeprom boot-device=disk1:1 |
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou frekvenci (např. 400MHz na 433MHz). Správná funkce počítače pak může být závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému. Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok bezchybně a pak začalo docházet k nenadálému ukončení běhu kompilátoru gcc s chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Kompilátor gcc často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo na jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující adresu. Symptomem je pak ukončení překladu chybou unexpected signal (neočekávaný signál).
Linux nedokáže vždy správně určit dostupnou paměť v systému. Podívejte se na 5.2 – „Zaváděcí parametry“.