Parametry pro zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo s neposlušnými zařízeními. Ve většinou je jádro schopno rozpoznat všechna zařízení automaticky, ale v některých speciálních případech mu musíte trochu pomoci.
Při prvním zavádění systému zkuste, zdali systém rozpozná všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Systém obvykle naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte, jaké parametry je potřeba zadat, aby jádro korektně rozpoznalo váš hardware.
Poznatky o nejrůznějších zaváděcích parametrech a podivných zařízeních jsou k nalezení v Linux BootPrompt HOWTO. Následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů. Vybrané problémy popisuje 5.3 – „Problémy s instalačním systémem“.
Brzy po zavedení jádra můžete zpozorovat hlášení
Memory:dostupnák/celkemk available |
Hodnota celkem by měla ukazovat celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobajtech), která je systému dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálnímu stavu instalované paměti, potom byste měli použít zaváděcí parametr mem=ram, kde ram je vámi udaná velikost paměti zakončená znakem „k“ pro kilobajty nebo „m“ pro megabajty. Například, obě hodnoty mem=65536k a mem=64m znamenají 64MB RAM.
Instalační systém rozpoznává několik užitečných parametrů.[3]
Nastavením tohoto parametru můžete změnit nejnižší prioritu zobrazených otázek.
Standardní instalace používá nastavení debconf/priority=high, což znamená, že se zobrazí jak kritické, tak důležité hlášky, ale normální a nevýznamné zprávy jsou přeskočeny. Jestliže se vyskytne problém, instalátor upraví priority otázek podle potřeb.
Když použijete parametr debconf/priority=medium, zobrazí se instalační menu a získáte nad instalací větší kontrolu. Při použití debconf/priority=low, nic se nepřeskakuje a zobrazí se všechny hlášky instalačního programu (to je ekvivalentní zaváděcí metodě expert). Hodnotou debconf/priority=critical se potlačí všechny zprávy a otázky se stupněm důležitosti menším než kritickým. Pro tyto potlačené otázky se použijí přednastavené hodnoty.
Ovlivňuje uživatelské rozhraní, ve kterém bude instalace probíhat. Dostupné volby jsou:
DEBIAN_FRONTEND=noninteractive
DEBIAN_FRONTEND=text
DEBIAN_FRONTEND=newt
DEBIAN_FRONTEND=slang
DEBIAN_FRONTEND=ncurses
DEBIAN_FRONTEND=bogl
DEBIAN_FRONTEND=gtk
DEBIAN_FRONTEND=corba
Standardní rozhraní je DEBIAN_FRONTEND=newt. Pro instalaci přes sériovou konzolu může být vhodnější DEBIAN_FRONTEND=text. Standardní instalační média momentálně podporují pouze rozhraní newt, tudíž je tato volba spíše příslibem do budoucna.
Tímto parametrem můžete kontrolovat množství zpráv, které se zapíší do instalačního logu.
Toto je standardní hodnota.
Upovídanější než obvykle.
Spousty ladících informací.
Pro opravdu detailní ladění se během zavádění několikrát spustí shell, ve kterém můžete kontrolovat a ovlivňovat náběh systému. Když shell ukončíte, bude zavádění pokračovat.
Hodnota tohoto parametru zadává cestu k zařízení, ze kterého se má nahrát instalační systém, například INSTALL_MEDIA_DEV=/dev/floppy/0
Normálně se totiž zaváděcí disketa snaží najít kořenovou disketu na všech dostupných disketových mechanikách a USB discích. Tímto parametrem jí sdělíte, že se má podívat jenom na zadané zařízení.
Některé architektury využívají pro instalaci v různých jazycích jaderný framebuffer (grafická konzole). Pokud na svém systému zaznamenáte symptomy jako chybové hlášky o btermu a boglu, černou obrazovku nebo zamrznutí instalace po několika minutách od spuštění, můžete framebuffer vypnout parametrem debian-installer/framebuffer=false.
Pokud hledání USB zařízení způsobuje problémy, nastavte tento parametr na hodnotu false.
Standardně se debian-installer snaží získat nastavení sítě přes DHCP. Je-li získáno nějaké nastavení, instalační systém se na nic nebude ptát a automaticky bude pokračovat v instalaci. K ručnímu nastavení sítě se dostanete pouze v případě, že dotaz na DHCP server selže.
Máte-li tedy na místní síti DHCP server, ale z nějakého důvodu jej nechcete použít (protože např. pro účely instalace vrací špatné hodnoty), můžete použít parametr netcfg/disable_dhcp=false, kterým zabráníte automatickému nastavení sítě přes DHCP a rovnou budete požádáni o ruční nastavení síťových údajů.
Pokud chcete zabránit startu PCMCIA služeb, nastavte tento parametr na hodnotu false. Některé notebooky jsou totiž nechvalně známé tím, že při startu PCMCIA služeb zaseknou celý systém.
Zde můžete zadat url k souboru s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.4 – „Automatická Instalace“.
Zde můžete zadat soubor s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.4 – „Automatická Instalace“.
[3] Jádro akceptuje nejvýše 8 parametrů a 8 proměnných prostředí (včetně standardních voleb pro instalační program). Pokud tento limit překročíte, jádra řady 2.4 přebývající parametry zahodí, jádra 2.6 zpanikaří.