Pokud je váš počítač připojen do lokální sítě, můžete jej zavést ze sítě pomocí TFTP. Jestliže chcete pomocí TFTP zavést instalační systém, musíte na vzdáleném počítači nakopírovat zaváděcí soubory do specifických adresářů a povolit zavádění vaší stanice.
Musíte nastavit TFTP server a často i BOOTP server nebo DHCP server.
DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) je flexibilnější, zpětně kompatibilní rozšíření protokolu BOOTP. Některé systémy mohou být nastaveny pouze pomocí DHCP.
Pro přenos zaváděcího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux.
Jednním ze svobodných DHCP serverů je ISC dhcpd. Debian GNU/Linux jej obsahuje jako balík dhcp. Následuje ukázka jednoduchého konfiguračního souboru (obvykle /etc/dhcpd.conf):
option domain-name "priklad.cz"; option domain-name-servers ns1.priklad.cz; option subnet-mask 255.255.255.0; default-lease-time 600; max-lease-time 7200; server-name "karel"; subnet 192.168.1.0 netmask 255.255.255.0 { range 192.168.1.200 192.168.1.253; option routers 192.168.1.1; } host clientname { filename "/tftpboot/tftpboot.img"; server-name "karel"; next-server dalsiserver.priklad.cz; hardware ethernet 01:23:45:67:89:AB; fixed-address 192.168.1.90; } |
Poznámka: novější (a preferovaný) balík dhcp3 používá konfigurační soubor /etc/dhcp3/dhcpd.conf.
V tomto příkladu máme jeden server jménem karel, který obstarává práci DHCP a TFTP serveru a také slouží jako brána do sítě. Ve svém nastavení si musíte změnit alespoň doménové jméno, jméno serveru a hardwarovou adresu klienta. Položka filename by měla obsahovat název souboru, který si klient stáhne přes TFTP.
Po úpravách konfiguračního souboru musíte restartovat dhcpd příkazem /etc/init.d/dhcpd restart.
Aby vám TFTP server fungoval, měli byste nejprve zkontrolovat, zda je tftpd povolen. Toho obvykle docílíte následující řádkou v souboru /etc/inetd.conf:
tftp dgram udp wait nobody /usr/sbin/tcpd in.tftpd /tftpboot |
Při instalaci z debianích balíků se o nic nemusíte starat, protože se tento řádek založí automaticky při instalaci balíku.
Podívejte se do souboru /etc/inetd.conf a zapamatujte si název adresáře, jehož jméno je za in.tftpd; budete jej dále potřebovat. Přepínač -l umožňuje některým verzím in.tftpd zaznamenávat všechny požadavky, které mu byly zaslány, do systémových logů. To je vhodné zejména v situaci, kdy zavádění neprobíhá tak, jak má. Pokud musíte změnit obsah souboru /etc/inetd.conf, musíte proces inetd upozornit, aby aktualizoval svá nastavení. Na počítači s Debianem stačí spustit /etc/init.d/inetd reload. Na jiných systémech musíte zjistit ID běžícího procesu inetd a spustit kill -HUP inetd-pid.
Pokud je vaším TFTP serverem GNU/Linux s jádrem 2.4.X a instalujete na počítač SGI, musíte na něm následujícím příkazem vypnout „Path MTU discovery“:
# echo 1 > /proc/sys/net/ipv4/ip_no_pmtu_disc |
Pokud tak neučiníte, PROM na Indym nebude moci stáhnout jádro. Dále zkontrolujte že TFTP pakety jsou posílány z portu menšího než 32767, protože jinak by se přenos zastavil po prvním paketu. Rozsah zdrojových portů, které má TFTP server používat se nastaví příkazem:
# echo "2048 32767" > /proc/sys/net/ipv4/ip_local_port_range |
Dále je potřeba umístit příslušný TFTP obraz (viz 4.2.1 – „Kde se nalézají instalační obrazy?“) do adresáře, kde má tftpd uloženy obrazy, obvykle /tftpboot. Bohužel TFTP klient očekává jméno souboru v určitém tvaru, pro který neexistují žádné závazné standardy. Proto ještě musíte na příslušný obraz vytvořit odkaz, který tftpd použije pro zavedení konkrétního klienta.
U počítačů SGI Indy se můžete spolehnout na bootpd, že předá správné jméno TFTP souboru. Jméno se zadává v souboru /etc/bootptab jako parametr bf= nebo v souboru /etc/dhcpd.conf parametrem filename=.